Za vínem a dávnou historií do Dolních Kounic na Jižní Moravě
Autor: L.U | Diskuse
Pokud patříte mezi milovníky vína či jste naladěni na další výlet na Jižní Moravu, zvu vás k návštěvě Dolních Kounic. O prvním májovém víkendu, přesně řečeno v sobotu 3. května, sem můžete zavítat na Svatogothardské vinařské slavnosti. Na programu je zahájení výstavy „Historie vinařství v Dolních Kounicích a okolí“, slavnostní odhalení zrekonstruovaného vinného lisu, přehlídka a degustace vín od více než 100 vinařů, ukázka historických řemesel a výrobků spojených s vinařstvím. Slavnosti obohatí svým vystoupením pěvecký sbor, hudební skupina, cimbálová muzika, divadelní představení a vystoupení střelecké skupiny. Chybět nebude nabídka gastronomických specialit.
Další, zajisté velmi zajímavou akcí, je druhý ročník víkendového pobytu v hotelu Vinum Coeli Dolní Kounice nazvaný „Májová zážitková gastronomie ve vinařském nebi“. Po tři dny a dvě noci, a to ve dnech 23. – 25. května, se můžete nechat hýčkat personálem hotelu, v čele se současným nejlepším českým kuchařem – nositelem titulu „kuchař roku“ Josefem Dufkem. Světem vína, gastronomie a krás života bude provázet známý vinařský a gastronomický publicista Branko Černý.
Něco málo o vinařství
První známky o vinohradech jsou z r.1228. Mezi brněnskými měšťany byl velký zájem o vinice a prodej vína především ve středověku. V současnosti má Brněnsko dvě tradiční vinařská centra - kolem Dolních Kounic a Židlochovic. Židlochovicko je charakteristické pěstováním odrůd pro výrobu bílých vín s vyšším obsahem aromatických látek - Irsay Oliver, Muškát moravský, Pálava, Tramín, Müller - Thurgau, ale i Rulandské šedé. Díky specifickým půdním podmínkám, kde mají vinice kamenité podloží, obsahují kounická vína zajímavé minerální tóny. Vzhledem k velmi teplému, suššímu klimatu je tak Kounicko tradiční oblastí výroby červených vín, zvláště Frankovky (vyzrává též v dubových sudech typu barrique) a Portugalského modrého.
A nyní mi dovolte, abych se s vámi podělila o svůj první dojem z místa, do kterého vás tentokrát lákám.
Je to už pěkných pár let, necelé dvě desítky, kdy jsem s rodiči a bratry jela na dovolenou na Jižní Moravu. Moc jsme se těšili, rádi poznáváme různé kouty naší krásné země. Tehdy ještě vesnice, od roku 1998 opět město, které se mělo stát naším přechodným útočištěm na celý týden, v nás v první moment vyvolalo překvapení, snad i zklamání. Říkali jsme si, že se tam zastavil čas. Jako by místní ani nevěděli, že v roce 1989 došlo k sametové revoluci následované množstvím změn. Nezbylo nám však nic jiného než se ubytovat a vyrazit „do města“. A v tu chvíli jsme začali poznávat, do jak krásného, velmi zajímavého místa jsme zavítali.
Tak pojďte se mnou znovu otevřít bránu dávné historie a nahlédnout do pod pokličku vinařského města Dolní Kounice.
Dolní Kounice
Starobylé město se nachází 25km jihozápadně od moravské metropole Brno v údolí řeky Jihlavy. Je obklopeno kopci, na nichž je již z dáli vidět nepřehlédnutelná silueta zámku a poutního kostela sv. Antonína. Ve městě je možno nalézt mnoho památek vypovídajících o jeho bohaté historii. Ať už se jedná o romantickou zříceninu kláštera Rosa coeli, židovskou synagogu a hřbitov, několik kostelů a kaplí, historické měšťanské domy a v neposlední řadě kamenné kříže a boží muka stojící u cest vedoucích do okolí. Vedle těchto památek zvyšují přitažlivost rozsáhlé ovocné sady a úrodné vinice, na kterých se rodí proslulá kounická frankovka.
První oficiální zmínka o Dolních Kounicích pochází z roku 1181. Toho roku zde byl založen panenský premonstrátský klášter zasvěcený Panně Marii, proto později nazývaný „Rosa coeli“ neboli „Růže nebeská“.
Klášter Rosa coeli
Původní románská stavba postavená ve 12. století pro účely ženské řehole premonstrátského řádu byla v letech 1330 až 1390 rozsáhle přestavěna na gotický chrám s konventem. V době husitských válek byl klášter vypálen a poté nastal jeho úpadek. Jediný pokus o obnovu byl učiněn koncem 17. století strahovskými premonstráty, v roce 1703 ho však přerušil další zničující požár. Od té doby postupně komplex budov chátral a roku 1808 byl premonstráty prodán do světských rukou.
Přestože se z monumentálního gotického komplexu do dnešních dob dochoval pouze jednolodní kostel Panny Marie se zborcenými klenbami, zbytky křížové chodby s rajským dvorem, kapitulní síň a několik hospodářských budov, velkorysostí pojetí a vynikající úrovní provedení se klášterní areál řadí k pozoruhodné skupině lucemburské gotiky jedinečné hodnoty. Patří mezi nejvýznamnější středoevropské církevní stavby tohoto období. V současné době je majitelem kláštera římskokatolické biskupství v Brně. Malebná zřícenina je zpřístupněna veřejnosti a koná se zde řada výstav a jiných kulturních akcí.
Zámek
Původně se jednalo o gotický hrad, který si na svou obranu nechal postavit klášter. Po zrušení kláštera byl hrad pro reprezentaci svých nových majitelů, místokancléře Jiřího Žabky z Limberka a později Drnovských z Drnovin, přestavěn v renesančním slohu, a to hned dvakrát. V roce 1945 objekt zakoupil Václav Edel, v roce 1974 byl zestátněn a od té doby byl využíván k hospodářským účelům. V restituci byl v roce 1992 navrácen rodině Edlů, kteří jej prodali brněnské firmě, jež zámek vlastní dodnes. Tato společnost v roce 2006 započala rozsáhlou rekonstrukci zchátralého sídla a již v květnu 2007 ho zpřístupnila veřejnosti. Příjmy ze vstupného tvoří důležitý příspěvek k financování probíhajících oprav této těžce poškozené stavební památky.
Židovská synagoga, ghetto, hřbitov
Okolí synagogy se zachovalými přilehlými uličkami tvořilo v minulosti samostatnou židovskou obec. Synagoga byla její modlitebnou a nejdůležitější stavbou. Původní synagoga byla zničena švédskými vojsky v roce 1645 a následně byla postavena nová. Jedná se o jednu z nejstarších synagog na Moravě. Svému účelu přestala sloužit ve 40. letech 20. století, kdy nacisté zakázali židovské bohoslužby. V roce 1991 byla budova v restituci navrácena Židovské náboženské obci v Brně. Po rekonstrukci provedené v roce 1994 slouží zejména výstavním a koncertním účelům. Židovský hřbitov obsahuje cenné barokní a klasicistní náhrobky.
Poutní kaple sv. Antonína
„Antoníček“, k němuž vede křížová cesta, se nachází na Vrchu sv. Antonína nad řekou Jihlavou. Dnešní barokní kaple byla postavena v roce 1757 na místě původní stavby z roku 1654, o které se nedochovaly žádné zprávy. Byla založena za účelem ochránit okolní obce od přírodních pohrom. Již z té doby také pochází dodnes zachovaná tradice pouti ke sv. Antonínu, vždy první neděli po svátku světce (13. června). V 90. letech 20. století byla část barokního vybavení ukradena.
Ivančický viadukt
Ivančický viadukt –Moravské Bránice –Dolní Kounice - starý a nový železniční most
Cestou z Ivančic přes Moravské Bránice do Dolních Kounic vašemu zraku nemůže uniknout pohled na dva mosty stojící vedle sebe. Původní most přes údolí řeky Jihlavy jen 2 km od Moravských Bránic byl postaven v letech 1868-1870 na trati do Vídně podle projektu ing. Karla von Rupperta (a patrně podle vzoru francouzského inženýra Gustava Eiffella). Jedná se o 373,5 metru dlouhý ocelový příhradový železniční most s horní mostovkou ve výšce téměř 45 metrů nad údolím. Tento most sloužil až do roku 1976, resp. 1978, kdy byla doprava převedena na souběžný moderní most s plnostěnnými nosníky. V září 1999 začala demontáž starého Ivančického viaduktu, a to navzdory tomu, že se jedná o chráněnou technickou památku. Z původního mostu byl zachován jeden pilíř a část mostního pole.
Pár slov na závěr
Pozorný čtenář či zkušený návštěvník tohoto koutu Jižní Moravy mi doufám promine, když se tu svěřím s jistou osobní záležitostí. Dolní Kounice se po úžasném prázdninovém týdnu vryly hluboko a natrvalo do mého srdce. Zvláště pak magický klášter Rosa coeli je místem, kam jsem se od té, původně zdánlivě nudné dovolené, vrátila ještě několikrát a budu se vracet stále. V duchu jsem se mnohokrát městečku omluvila za svůj první, ne zrovna pozitivní pocit z tohoto malého kousku naší země.
Nejsem sama, koho návštěva Dolních Kounic uchvátila.
Takto klášter Rosa coeli viděl mistr slova a krásných veršů, autor, který se nikdy nevzdal hledání krásy a vznešenosti v obyčejném lidském životě, básník Jan Skácel:
Na celém světě není tolik ticha
jako když sněží v Dolních Kounicích
a probořenou střechou katedrály
snáší se k zemi bílý sníh.
Slavík tam zpívá v létě celou noc
a němá luna na cimbálek hrá
stříbrný nástroj, který nemá strun
pod volným nebem v troskách kláštera.
Ty holé zdi tu stojí po staletí
kde byla dlažba dávno roste pýr
z přadena touhy panna odmotává
a nad hlavou jí létá netopýr.
Když odmotala všechnu hebkou přízi
složila ruce v klín a zatajila dech
na nebi zvolna zhasínají hvězdy
a netopýr ji usnul ve vlasech.
A co jsou staletí a co je vlastně věčnost
než ve vesmíru opuštěný kout
Ve studni času utopil se okov
na dno té studny nelze dohlédnout.
Skupina F.T.Prim z Brna báseň zhudebnila. A to tak, že tento text nezapomenu do konce života… Zavřu oči, zaposlouchám se do tónů a jako kdybych měla Arabelin prsten, ocitnu se rázem mezi holými zdmi pamětníka časů minulých…
Linda Ulrychová